Narazíte-li na pojem, kterému nerozumíte, podívejte se do rejstříku pojmů.
Slovo e-mail je složeno ze dvou výrazů.
Význam je elektronická pošta.
E-mail je pošta posílaná a doručovaná pomocí internetu. Pro její efektivní využití musíte mít svou e-mailovou adresu (tam Vám bude pošta přicházet) a znát e-mailové adresy osob, se kterými si chcete psát.
E-mailová adresa je složena ze tří klíčových údajů. Jména, znaku @ (zavináč) a domény. E-mailovou adresu lze vytvořit z písmen, číslic a znaků pomlčka –, tečka . a podtržítko _. Adresa nesmí začínat tečkou a musí obsahovat jeden znak zavináč @.
E-mailová adresa je například
Doménu můžeme chápat jako ulici a město, jméno jako jméno osoby v klasické adrese. E-mailová zpráva nejprve dorazí na adresu domény (do města) a poté je dle uživatelského jména doručena do příslušné schránky. Proto e-mail určený vám nezabloudí jinam.
Každá e-mailová adresa je jedinečná. Založení již existující adresy se Vám nepodaří. Pokusíte-li se založit již existující tvar adresy, budete zpravidla požádáni o zadaní jiného jména (chytřejší systémy nabídnou tvar, který není obsazen).
Pro přístup k e-mailu můžete využít webové rozhraní (v podstatě internetová stránka), nebo e-mailového klienta (specializovaný program ve Vašem počítači).
Správné používání e-mailu má svá pravidla a zvyklosti, stejně jako pošta klasická. Každý dopis by měl splňovat jistá kritéria. U e-mailu jsou to tato.
Chcete na e-mail odepsat? Využijte možnosti "Odpovědět". Výhody?
Adresát díky původnímu předmětu s doplněným Re: hned pozná, na co je mu odpovídáno. Vložená původní zpráva zas usnadní pochopení odpovědi (je snadnější si dát vše do souvislostí).
Odpověď lze psát různými způsoby. Nejrozšířenější jsou tyto dva.
Z několikanásobných odpovědí (Re: Re: Re: Re: Dotaz) vyřešené věci vymažte (nechat pouze text na který je odpovídáno). Také změňte předmět dle aktuálního obsahu. Jinak tělo e-mailu i předmět nabývá "mamutích rozměrů" a komunikace se stává nepřehlednou.
Příchozí e-mail má více adresátů a vaše odpověď je pro všechny? Zvolte možnost "odpovědět všem". Všichni adresáti (vyjma vás) a původní odesílatel budou vyplněni jako adresáti vaší odpovědi.
Přeposlání slouží k rychlému poslání zprávy někomu jinému. Do zprávy doplnite jen adresáta. Předmět je doplněn o písmena Fwd: (zkratka Forward – předat). Adresát tak pozná, že se jedná o přeposlanou poštu.
E-mail můžete odeslat jednotlivci, rozeslat kopii více lidem, nebo použít skrytou kopii. Jaké jsou rozdíly?
TIP: Není nutné, aby o sobě adresáti jednoho e-mailu věděli? Používejte pro hromadné rozesílání skrytou kopii. Tím chráníte soukromí svých známých, kteří vám svou adresu dali. Zároveň snižujete riziko, že na jejich e-mail dorazí vir z počítače méně opatrného uživatele.
V běžných dopisech se také neuvádí, komu dalšímu zprávu posíláte. Je-li nutné tuto informaci předat, stačí zvolit u adres příjemců formu odeslání jako kopie.
Komunikace pomocí e-mailu je levná, rychlá, spolehlivá a pokud znáte jistá pravidla práce s e-mailem, tak i bezpečná. Čeho se pravidla práce s e-mailem týkají?
Klíčem k přístupu do poštovní schránky (mailboxu) je uživatelské jméno a heslo.
Minimalizujte šanci zneužít váš e-mail (čtení vaší pošty jinou osobou, odesílání pošty z vaší schránky, …) nesdělujte nikomu přístupové údaje. Heslo jednou za čas změňte.
TIP:
Zajímá Vás, jaká hesla jsou bezpečná a která nikoliv? A jak obstojí ta Vaše, dosud používaná?
Více o problematice hesel najdete v článku: Volba hesla a jeho utajení před světem
Pomocí klasické pošty můžete kromě dopisu poslat třeba svetr. E-mailem sice svetr nepošlete, ale můžete poslat jakákoliv data, která lze zapsat pomocí jedniček a nul – fotografii či fotografie, hudbu, video, obrázek, dokument,… A protože vše v počítači je uloženo formou jedniček a nul, můžete teoreticky poslat opravdu vše, co v počítači máte uloženo.
Tak jako jsou různé velikosti fyzických poštovních schránek, tak i servery mají různé limity prostoru pro e-maily. Někde je velikost přílohy omezena (pro odeslání i příjem) na 0.5MB, jinde 10MB a další umožní dokonce i 600MB. Pamatujte na to, že velká příloha může způsobit i nedoručení pošty.
TIP: Připojení k internetu jsou rozdílná. Například přes analogový modem můžete stahovat velké přílohy i několik desítek minut. Přemýšlejte, prosím, zda není příloha zbytečně veliká a zda nejde zmenšit. Přílohy větší než 1MB raději e-mailem neposílejte.
Z jedniček a nul jsou i počítačové viry, a tak i ony se mohou stát nevítanou přílohou. Proto buďte při práci s e-maily obezřetní.
TIP: Neotvírejte zbrkle každou přílohu a podezřelé e-maily raději smažte. Při práci s poštou od neznámých lidí buďte opatrní a nedůvěřujte slepě ani poště od Vašich známých. Proč? Adresa odesílatene nemusí být pravá, ale podvržená (zfalšovaná).
Není problém napsat na obálku dopisu falešnou zpáteční adresu. A není příliš složité zfalšovat u e-mailu adresu odesílatele. Ta může být buď smyšlená a neexistující, nebo v horším případě existující a Vám známá. Vir, schopný rozeslat se na e-mailové adresy nalezené ve Vašem PC, není nic výjimečného. Šanci na další šíření zvyšuje i podvržením adresy odesílatele.
Příklad: V zavirovaném e-mailu, odeslaném virem z PC Vašeho kolegy z práce, je jako odesílatel uvedena Vaše e-mailová adresa. Jako kdyby terorista poslal Vašim známým balíček s bombu a vaší zpáteční adresou. Adresát vám spílá, vy nevíte proč, vir uspěl…
Pokud Váš antivirový program zachytí vir v příchozí poště, je zbytečné na to odesílatele upozorňovat. Ve drtivém počtu případů se jedná o adresu podvrženou. A ten zbytek, co nemá antivir dodnes, si ho kvůli jednomu rozhořčenému e-mailu nepořídí.
TIP:
Podvržení lze zjistit z hlavičky e-mailu, pokud víte, co máte hledat.
Je-li podvržení provedeno pečlivě, nemusíte ani v ní nalézt nic podezřelého. Jedním ze
způsobů, jak zaručit pravost odesílatele, je digitální podpis,
případně šifrování celého e-mailu. Tyto techniky zabezpečení
tak snadno podvrhnout nelze.
Více o problematice virů najdete v článku: Viry a hackeři atd…
Světem kolují poplašné zprávy a fámy, zkrátka hoax. E-mail je další způsob, kterým se mohou tyto nesmysly hromadně šířit. Pokud tyto zprávy člověk slepě poslechne, může udělat více škody než užitku. A pokud tyto "výkvěty lidské škodolibosti a hlouposti" posílá dál, umožňuje ostatním zbrklejším uživatelům, aby si ublížili.
TIP: Nebuďte jako loutka! Chcete vědět víc? Přečtěte si článek: Čeho se nebát – fámy, HOAX, atd…
E-mail slouží k rychlé, levné a flexibilní komunikaci. Umožňuje jednoduchým způsobem poskytnout ostatním myšlenky i data a to i velmi bezpečně a spolehlivě.
E-mail má ale i stinné stránky a těmi je hoax (poplašné zprávy), viry, a spam (nevyžádaná pošta). To ale nemění nic na tom, že e-mail se stal jedním z nejpoužívanějších komunikačních kanálů a má slibnou budoucnost.
Zdroj Google cache
První e-mail byl odeslán na podzim roku 1971 a poslal jej počítačový technik – Ray Tomlinson. Pracoval pro společnost Bolt Beranek and Newman (BBN), najmutou v roce 1968 ministerstvem obrany Spojených Států, aby pro ně vypracovala ARPANET (předchůdce dnešního Internetu). Pro APRANET vypracoval Tomlinson systémem pro výměnu zpráv (SNDMSG). Ten sloužil pro pracovníky k zanechávání vzkazů (pouze na lokálním počítači). Tyto zprávy nebylo možné vyměňovat mezi počítači.
V roce 1971, kdy si "pohrával" s SNDMSG, pracoval Ray na CYPNETu, experimentálním protokolu pro přenos souborů mezi spojenými počítači. Tomlinsona napadlo "spojit" oba programy a použít je pro zasílání zpráv mezi počítači na síti. Aby odlišil lokální a síťové zprávy, zvolil "zavináč" @, který vložil mezi jméno odesilatele (přihlašovací jméno do systému) a hostitelský počítač.
Tomlinson nejprve vyzkoušel svůj nápad mezi 2 počítači ve své pracovně, které byly spojeny sítí. První e-mail pravděpodobně byl typu "QWERTYIOP" nebo podobný "nesmysl". Když si ověřil, že vše funguje, začal zasílat zprávy i svým přátelům na ARPANETu.
E-mail se rychle šířil, ale trvalo ještě 5 let, než jej programátoři upravili do obecně použitelné podoby. První komerční e-mailové spojení je pak datováno až v roce 1989, kdy MCI Mail zprostředkoval spojení mezi Corporation for the National Research Initiative a univerzitou v Ohiu. V roce 1993 pak začaly America Online a Delphi připojovat své e-mailové systémy na Internet a položily tak základy k masivnímu rozšíření e-mailu mezi běžnými uživateli.
Uveřejněno: 1.11.2005, 18:26
Poslední aktualizace článku: 04.03.2014, 11:34:57